Záchranný kruh

Záchranný kruh

Přihlášení



Historie a součastnost PDF Tisk Email
Napsal uživatel František Procházka   
Pondělí, 02 Březen 2009 17:32
  Ves Skořice patří svým vznikem na rozdíl od některých okolních obcí k vesnicím poměrně starým, první písemná zmínka o nich, týkající se místního kostela, pochází už z roku 1295, i když lze důvodně předpokládat, že skutečné založení této podhorské obce je datováno mnohem dříve.

     Patronátní právo ke skořickému kostelu vykonávali tehdejší majitelé Skořic, páni z Držtky. Později obec spolu s nedalekým hradem Drštkou přešla do vlastnictví rozvětveného panského rodu Dobrohostů z Ronšperka. Tento rod, svým vyznáním katolický, dokázal svá sídla ubránit i před nájezdy Husitů. Hrad Držtka tak byl dobyt teprve až vojskem krále Jiřího z Poděbrad po roce 1450, dynastie Dobrohostů pak nadobro zanikla skonem Břeňka Dobrohosta v roce 1455. Sídlo bylo králem postoupeno Oldřichu z Rakové na Radyni a pak Václavu Lukavcovi z Račína. Postupně se v držení mirošovského panství vystřídali od r. 1531 Čeněk z Mirošova, Volf z Vřesovic a Florián z Grispeku.

     Za vlády Grispeků zaznamenala zdejší oblast největší rozkvět, zejména v oblasti železářství, rybníkářství a mlynářství. Byly vybudovány rybníky, mezi nimi i dnešní Padrťské, rybníky, celá řada železných pecí a hamrů, (mimo jiné i hamr a pec u Strnadů). Nově příchozí obyvatelé nacházeli práci i při výrobě pro hutě nezbytného dřevěného uhlí. Posledním uhlířským mistrem v kraji byl Jan Moulis, který zemřel v r. 1905. Dřevěné uhlí se v proutěných vozech vozilo dvakrát v týdnu až do Prahy. Pálilo se devět měsíců v roce, zbylé tři měsíce si uhlíři přivydělávali muzikou. Nejdále se svým uměním dostali až do Petrohradu, kde hráli i pro samotného cara.

     V té době došlo k hustějšímu osídlení místní oblasti, postupně vznikaly nové vsi, např. Padrť. Změny se dočkal také bývalý mirošovský dvorec, který byl v této době přestavěn na barokní zámeček s parkem. Roku 1616 koupili mirošovské panství od Grispeků páni z Mitrovic. Největší spotřeba a tím pádem i výroba železa byla zaznamenána v době třicetileté války.

     Po jejím ukončení však přišel úpadek a řad a vesnic zde zaniká. Ve druhé polovině 19. století byla na Mirošovsku zahájena těžba uhlí. Půlstoletí těžby uhlí v nejmenší uhelné pánvi v Čechách, rozložené na jihu rokycanska – zejména v okolí Mirošova, vtisklo celé krajině svůj ráz. I Skořice byly zataženy do tohoto podnikání. Projevilo se to zejména vzestupem počtu obyvatel. Po vytěžení zásoby uhlí v roce 1904 těžařská společnost zkončila s těžbou a stovky rodin zůstaly bez prostředků.. Část horníků i s rodinami se vystěhovala za prací na mostecko, většina lidí se však musela vrátit do zemědělství, které od té doby opět v kraji převládalo jako hlavní zdroj obživy místních lidí.

     Po ukončení těžby došlo k prudkému poklesu počtu obyvatel a stovky bývalých hornických rodin, které zůstaly, zápasily po dlouhá léta s těžařskou společností o plnění pojištění. Následovalo období první světové války, která ještě více zhoršila již tak těžké životní podmínky místních lidí. V době první světové války bylo mobilizováno několik desítek skořických občanů, , z nichž se jich celkem 23 (tedy asi 3,5% z celkového počtu obyvatel) stalo obětí této války. Byli to tito občané:

Skořičtí předsedové národního výboru

 

Květen 1945
Říjen 1945
Leden 1946
Květen 1946
1952-1960
1960-1966
1966- 1980

Josef Boula
Bohumír Třeška
František Bílek
Bohumír Třeška
Josef Blecha
Jan Kuchler
Alois Paďouk

  • V 60.-80. letech docházelo postupně ke slučování obcí. 1.ledna 1980 byly Skořice sloučeny s Mirošovem.
  • V období 1980 – 1990, kdy Skořice spadaly pod město Mirošov, byl v obci Občanský výbor. V jeho vedení se vystřídal Josef Blecha a Jaroslav Nekolný.
  • V roce 1990 se obec opět osamostatnila od Mirošova a v místě byl ustaven národní výbor, později obecní úřad.

Starostové obce Skořice po převzetí samosprávy v roce 1990

 

1990 – 1994
1994 – 1998
1998 -

Josef Žofka
Josef Boula
Miloslav Suchý

Období v létech 1918 – 1938

     Skořice, které patřily mezi malé až středně velké obce v kraji, se vyznačovaly čilým kulturním a společenským životem. V obci působily dvě tělocvičné jednoty – DTJ a Sokol, okolo nichž se rozvíjel i kulturní a společenský život. Obě jednoty provozovaly divadlo, DTJ pořádala dokonce loutková představení. Byly také pořádány různé zábavy a bály, které se konaly v hostincích u „Rabasů“, u „Šlaufů“ a zřídka i ve vsi u „Kuchlerů“, probíhaly zde i tradiční Staročeské máje. Cenné služby obyvatelstvu přinášela i knihovna čtenářského spolku.
     Skořicemi procházela silnice Mirošov-Padrť-Příbram, roce 1908 byla navíc vybudována i silnice mezi obcemi Skořice a Trokavcem. V druhé polovině třicátých let vedla Skořicemi autobusová trať ČSD Mirošov-Rožmitál, která byla 10.8.1939 nahrazena autobusy firmy Navrátil. Většina stavení ve vesnici byla v té době přízemní a ještě před vysídlením v roce 1941 měly místní objekty doškové nebo šindelové střechy. V místě bylo několik živností jako např. kolář, kovář, obuvník, truhlář, zedník, tesař, krejčí, holič aj. V obci se dodržovali četné lidové zvyky a obyčeje, např. velikonoční, vánoční, tříkrálové a štěpánské koledy, svatováclavské poutě, posvícení a podobně.


Obec v době okupace

     Dne 31.10.1941 byla obec německými okupanty vysídlena, spolu s vesnicemi Kolvínem, Padrtí a Přední a Zadní Záběhlou. Část skořických obyvatel, většinou s koňskými potahy, přesídlila do sousedního Trokavce, kde pracovali na svozu dříví pro německou firmu Reschop. Někteří členové těchto rodin pracovali na pozemcích německé komandatury. Ostatní občané se usadili buď v blízkém okolí, ale i ve vzdálenějších místech protektorátu. Jejich opuštěné domy byly vydány napospas Němcům, ale na jejich devastaci se v nemalé míře podíleli i čeští obyvatelé okolních obcí. Do Skořic dorazila Rudá armáda po 10.květnu 1945. I tato nesmyslná válka si vyžádala oběti na životech z řad skořických občanů. O život zde přišli tito občané Skořic:

     Alois Vavroch, dělník, narozen 4.2.1913.
Po vysídlení z obce se přestěhoval do Chrástu u Plzně, kde se zapojil do ilegální práce v odbojové skupině. Byl odhalen německou tajnou policií, zatčen 12.1.1944 a popraven nacisty v Drážďanech 21.1.1945 ve věku 29 let. Ve Skořicích má pamětní desku na domě č.p. 94 u Šímů.
     Jan Vaněk
Rodák z Kolvína, byl totálně nasazen na práci v Německu, kde upadl do osidel nacistického provokatéra. Byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora Rodenburg. Tam onemocněl a jako neschopný práce byl prý zastřelen.
     Josef Pavlovič
Rodák z Kolvína, padl 5.5.1945 o Pražském povstání při obraně rozhlasu.
     Václav Kreidl
Zaměstnanec lesní správy v Padrti, padl 5.5.1945 pod vrchem Praha, když se pokoušel s několika dalšími občany odzbrojit německou posádku v jednom vojenském objektu. Je pochován na skořickém hřbitově.

     V obci byl 3.8.1926 odhalen pomník padlým v době I. sv. války, na který byla přidána pamětní deska na počest nacisty popraveného Aloise Vavrocha. Další dva památníky byly do Skořic převezeny z vysídlených obcí Kolvín a Padrť v roce1967. V roce 1975 byl přidán čtvrtý pomník obětem 2. sv. války, připomínající občany ze Skořic, Kolvína a Padrtě, kteří zahynuli v boji proti fašismu.


Skořice po osvobození roku 1945

     Hlavním problémem obyvatel Skořic po osvobození byl jejich návrat do rodné vesnice, neboť jejich domovy byly z velké části zdevastovány, nicméně v roku 1945 byla již obec z větší části osídlena a ve školním roce 1946/47 bylo započato pravidelné vyučování na zdejší jednotřídce. V roce 1947 byla obec osídlena již cca 350 obyvateli. Asi padesát rodin, tj. přes 200 obyvatel z předválečného počtu obyvatel, se již do obce nevrátilo. Ostatní čekala mravenčí práce na znovuvybudování zničených domovů a celé obce. Asi 21 domů muselo být pro velký stupeň poškození zbouráno.
     Výše uvedené sousední obce (Kolvín, Padrť, Přední Záběhlá, Zadní Záběhlá), které postihl podobný osud, byly však znovu a natrvalo vysídleny v roce 1953, srovnány se zemí a jejich bývalé území bylo vykoupeno státem. Nyní je celá západní částí Brdského pohoří vojenským výcvikovým prostorem, je nepřístupna veřejnosti a slouží k vojenským účelům. Vojenský výcvikový prostor nyní spravuje s.p. Vojenské lesy a statky, divize Hořovice.
     Ve Skořicích byla po osvobození otevřena prodejna ZKD a ještě jeden obchod, trafika, celkem čtyři hospody, dva menší společensky užívané sály, dále pak dva řezníci a několik dalších živnostníků.


     Za minulého režimu byla tzv. kulturně-osvětová činnost řízena a plánována školskou a kulturní komisí MNV a Osvětovou besedou. Na jejím uskutečňování se nejvíce podílela organizace Svazu žen, Požární ochrana, Československý červený kříž, TJ Sokol, knihovna, JZD, škola, Sbor pro občanské záležitosti, Svaz československo-sovětského přátelství, dozorčí výbor Lidového spotřebního družstva Jednota a Svaz socialistické mládeže (SSM). Pravidelně ročně se konaly tyto politické akce: Oslavy VŘSR, 9 května, oslavy 1 máje, Mírové ohně a prvomájové průvody. Svou hodnotu pro obyvatele měly oslavy MDŽ, MDD a setkání s důchodci. Konaly se zde i vánoční besídky s nadílkami.
     V padesátých letech se hrávalo v obci ochotnické divadlo, jehož soubor v šedesátých letech zanikl. Do roku 1972 byla pořádána i představení loutkového divadla. Občas až do roku 1977 se hrávalo dětské divadlo (škola). Až do roku 1991 byla pořádána pravidelná filmová představení. V roce 1952 se lidé scházeli ke společnému sledování první televize ve Skořicích. Každoročně byly také pořádány zájezdy do divadel, po stopách protifašistického odboje, vlastivědné i zábavné, několikrát do roka byly pořádány různé taneční zábavy a plesy. Za zmínku jistě stojí i činnost recitačního kroužku školy a Místní lidové knihovny. V sedmdesátých letech se konaly pravidelné rozhlasové relace. Některé kulturní akce se v obci tradují dodnes.
     Ze čtyř hospod zůstala po šedesátých letech jen hospoda v č.p. 78, zdvojená v r. 1970 na několik let hostincem „Na selské“. V roce 1958 byl vybudován velký sál kulturního domu, později v suterénu rozšířený o knihovnu a malý kinosál. Na počátku sedmdesátých let bylo ve škole zřízeno agitační středisko, kde byly pořádány drobnější akce. V dnešní době mají občané možnost zapůjčování knih v místní knihovně, kde je uloženo cca 2500 svazků knih pro děti i dospělé.      Hasičský sbor a Svaz žen pokračují ve své kulturní a společenské práci, činnost sboru pro občanské záležitosti se omezila na vítání občánků, životní jubilea a rozloučení se zesnulými občany.


Hospodářský rozvoj a budování obce

     V minulém období bylo vybudováno v obci mnoho užitečného. Obec začala pomalu, ale jistě měnit svou tvář. Občané přestavovali své domy. Na konci padesátých let se začaly objevovat v okolí i první chaty. Další chatový vpád nastal v roce 1987 „Na záseku“, kde bylo postaveno 14 tzv. zahradních domků.


Nejdůležitější stavby a zařízení v období 1948 – 2014

1949:

Obnova rybníků. MNV vyhlásil (zejména pro zemědělce) pracovní povinnost.

1949:

Rekonstrukce silnice Mirošov-Skořice-Kolvín-Padrť a zahájena pravidelná autobusová doprava na lince Záběhlá-Skořice-Mirošov.

1950-1952:

V obci působila mateřská školka.

1951:

Byl vysázen třešňový sad o sto stromech „Na záseku“ – (zanikl).

1958:

Vybudován a otevřen sál kulturního domu. O rok později rekonstruováno přilehlé pohostinství.

1961:

Dána do provozu prodejna samoobsluhy (starý konsum – nyní rekreační objekt).

1964:

Provedena generální oprava sekundární el. sítě. Podstatně rozšířeno veřejné osvětlení.

1965:

Dokončena úprava suterénu kulturního domu.

1972:

Regulace potoka v Dolíčkách.

1972-1975:

Obnova rybníků zničených povodní v roce 1971.

1975:

Vybudována kanalizace v Líští.

1974-1984:

Vybudován vodovod pro celou obec.

1975:

Dokončena instalace pamětních desek obětem 2.sv. války.
Rovněž přemístění pomníků padlých z 1.sv. války z Kolvína a Padrtě a umístění ve Skořicích.

1980:

Byla postavena nová prodejna, která se prodala Jednotě Rokycany

1987:

Obnoveno pohostinství v čp.22 (Na selské), protože stávající pohostinství v kulturním domě muselo být uzavřeno pro nebezpečí sesuvu půdy ve sklepních prostorách.

1987:

Zaveden odvoz popela a komunálního odpadu.

1993:

Otevření nově zrekonstruovaného pohostinství u kulturního domu. Nyní pohostinství a penzion „U sv. Jana“.

1993:

Demolice části hřbitovní zdi a následná oprava.

1994:

Rekonstrukce kapličky sv. Jana Nepomuckého.

1996:

Přístavba hasičské zbrojnice

1999:

Vybudována kanalizace v Líští. Vybudování komunikací (položení asfaltového koberce) k rodinným domkům pod pohostinstvím a v Líští.

1999-2000:

Zmodernizování budovy OÚ (nová střešní krytina, fasáda, nové vnitřní omítky a podlahy, nové dveře a okna, zbudování WC, nové vnitřní vybavení)

2000
Vnitřní stavební úpravy v sálu kulturního domu (dřevěný obklad zdí, obložení komínů,povrchová úprava podlahy, výměna oken).
2001
Oprava komunikace k hájovně (broušený asfalt, zapenetrování).
Rekonstrukce veřejného osvětlení.
2001Částečná rekonstrukce veřejného osvětlení, výměna rozvaděče VO.
2002Stavební úpravy a oprava fasády penzionu a kulturního domu.
2003
Oprava budovy skladu ve statku.
2004-2005
Odbahnění Skořického rybníka.
2006
Vybudování nového vrtu na vodu v hájovně.
2007
Výměna střešních oken, rekonstrukce obřadní síně v penzionu U sv.Jana, výměna vchodových dveří v suterénu kulturního domu.
2008
Výměna oken v pohostinství U sv. Jana.
Vypracování PD „Vodovod pro obec Skořice“.
2009

Stavební úpravy v bývalém kině, vybudování prostor pro sportovní vyžití, přestěhování knihovny do nových prostor v suterénu budovy pohostinství.
Oprava bezpečnostního přelivu rybníka.

2011
Výměna střešní krytiny na budově ve statku.
Pořízení územně plánovací dokumentace obce
2012
"Rehabilitace vstupní brány a ohradní zdi" místního hřbitov.
2014
Zateplení fasády pohostinství s penzionem U sv. Jana.
  

Zemědělství

     Na podzim roku 1949 bylo z iniciativy komunistů založeno v obci Jednotné zemědělské družstvo. V roce 1950 byla provedena hospodářsko-technická úprava půdy, jež vytvořila pro JZD 8 velkých honů. Na podzim roku 1957 vstoupili do JZD téměř všichni hospodáři. Dobytek byl sveden a soustředěn do několika stájí, kde byl ustájen až do vybudování kravína v roce 1961. V roce 1970 byla zrenovována obytná budova opuštěného Bílkovic statku na kanceláře JZD a v hospodářských budovách byla zřízena kovářská dílna, kolny a skladiště na stroje a mlékárna. Začalo se zde říkat „Na statku“. Dnes jsou již tyto budovy zbourány a stojí zde rodinný domek č.p. 34. Ve Skořicích se díky subvencím vybudoval rozsáhlý areál živočišné výroby, vodní nádrže (Hlinišťata, Na statku), vepřín, drůbežárna, kolny na slámu a stroje.
     V roce 1978 došlo k integraci skořického družstva do příkosického JZD Rozkvět. Po roce 1980 došlo k dalšímu sloučení při němž vznikl velký zemědělský podnik pod názvem JZD 9.květen se sídlem v Příkosicích, později ZOD Příkosice, z něhož v roce 1999 vznikla Příkosická zemědělská a.s.


Z historie školy

     Protože se nedochovaly podrobné písemnosti, týkající se školy, které byly pravděpodobně zničeny v době okupace, je těžké přesně doložit historii školy z období let 1919-1938. Uvedené údaje se tedy opírají o neúplné údaje a svědectví pamětníků.
     Do roku 1927 chodily do skořické školy kromě místních dětí ještě děti ze sousedního Štítova. V roce 1923 se Štítov osamostatnil a v roce 1927 přestaly děti ze Štítova chodit do školy do Skořic. Počet dětí ve skořické škole se pohyboval dle pamětníků kolem 60, v době vysídlení obce v roce 1941 však jich bylo zaregistrováno jen 49.
     V době okupace dne 16. října 1941 byla škola ve Skořicích zrušena. Nábytek a inventář byl převeden na obecnou školu v Mirošově, úřední knihy převzal Okresní školní výbor v Rokycanech. V roce 1942 byl zrušen nacisty politický a školní okres rokycanský a veškerá úřední akta převzal Okresní školní výbor Plzeň-venkov, jehož úřední místnosti byly při náletu dne 17.4.1945 zničeny a současně byly s největší pravděpodobností zničeny i školní knihy, založené ještě před první světovou válkou.
     V době okupace sloužila budova skořické školy Němcům, v přízemí byla kuchyň, v níž se vyvařovalo pro německé vojáky a zaměstnance německých firem, první patro sloužilo po vybourání příček mezi první a druhou třídou jako kinosál.
     Po osvobození v roce 1945 se podařilo občanům, kteří se do rodné obce vrátili, znova uvést budovu do provozu a 2.9.1946 bylo opět zahájeno pravidelné vyučování, škola byla oficiálně předána do provozu dne 28.9.1946 při příležitosti svatováclavské poutě.
     V roce 1951 byla škola vybavena moderními kovovými lavicemi, které nahradily lavice dřevěné. V roce 1950 byl v průběhu výuky rozbourán a zrušen jižní vchod s verandou a otevřen nový vchod z východní strany na úkor jedné místnosti naturálního bytu. V roce 1962 došlo k modernizaci toalet (původně suchých). Ve školním roce 1950/51 byla v provozu na krátký čas v místnosti naproti naturálnímu bytu mateřská školka a v druhé polovině šedesátých let byla v místnostech naturálního bytu umístěna klubovna SSM. Kolem roku 1970 bylo naproti klubovně SSM zřízeno agitační středisko. Později zde byla i klubovna Sokola a hasičského sboru.
     V roce 1979 byla škola ve Skořicích uzavřena a od té doby dojíždí skořické děti do mirošovské základní školy.
     Do školního roku 1960/61 byla škola jednotřídní, potom do školního roku 1955/56 měla pět postupných ročníků, po roce 1956 už jenom čtyři. Od školního roku 1961/62 byla škola dvoutřídní až do školního roku 1966/67, od tohoto roku až do uzavření v roce 1979 byla jednotřídní se čtyřmi postupnými ročníky.


Spolky v obci od roku 1900 do roku 2001

  • Sociálně demokratická strana byla v obci založena roku 1906
  • TJ Sokol byla založena v roce 1921
  • Dělnická tělocvičná jednota vyvíjela svou činnost v hostinci pana Rabase
  • Spolek dobrovolných hasičů (od roku1887)
  • Sdružení domkářů a malorolníků
  • Vesnická organizace KSČ (od roku 1925)
  • Odborová organizace lesních dělníků
  • Skupina kovodělníků
  • Konzumní družstvo ZKD
  • Spořitelní spolek Kampelička, založený v roce 1906
  • Socialistický svaz mládeže SSM
  • Český svaz žen
  • Červený kříž
  • Včelaři
  • Sbor pro občanské záležitosti

     Sbor dobrovolných hasičů, vyvíjí veřejně prospěšnou činnost v obci již od svého založení v roce 1887, jeho členové dodnes pořádají spolu s členkami Českého svazu žen různé kulturní akce pro všechny věkové generace občanů. Za přispění těchto organizací jsou v obci dodržovány tradice jako je masopust, velikonoční koledy dětí, posvícení s „Pěknou hodinkou“, Mikulášská nadílka, vánoční nadílka, ale také vítání nově narozených dětí do života a gratulace při životních jubilejích obyvatel obce.


Správa obce

     Skořice byly součástí mirošovského panství, po zřízení politických správ a samospráv od r. 1850 spadaly až do roku 1868 pod Okresní hejtmanství a Okresní soud v Rokycanech. V létech 1868 – 1896 spadaly, i s celým okresem, pod okresní hejtmanství Plzeň. Od září 1896 bylo Okr. Hejtmanství v Rokycanech opět obnoveno a dále r. 1942 zrušeno, kdy byl jeho úřad připojen k Okr. Úřadu Plzeň – venkov až do osvobození r. 1945, kdy Skořice spadaly do působnosti dřívějšího ONV, později Okresního úřadu v Rokycanech.


Obyvatelstvo

     Počet obyvatel Skořic v letech 1900 – 2000


Rok

Počet obyvatel

Počet domů

1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2000

764
652
630
586
312
370
322
290
235
233

111
111
108
106
94
88
82
82
96
107

Významní skořičtí rodáci

     Ze Skořic pochází řada významných osobností, jako např. MUDr. V. Bělohradský, vyučující univerzitě v Praze, Rudolf Mulač, který Chicagu v USA zastával poslanecký úřad , ing. prof. Josef Bělohradský, působící v Příbrami, JUDr. O. Ottis, který pracoval až do své smrti v Rokycanech, MUDr. V. Hanzelín, žijící rovněž v Rokycanech, MUDr. J. Mulač, působící v Plzni a jiní.


Současné Skořice

     Obec Skořice prošla od časů druhé světové války, kdy byla značně poničena, až do dnešních dnů, celou řadou změn a vylepšení. Marně bychom zde dnes hledali mezi novými a opravenými domy původní přízemní chalupy s doškovými či šindelovými střechami. Současné Skořice čítají nejen 107 rodinných domů, ale i 39 rekreačních chat. Ty se staly oblíbenými letními sídly lidí z měst. Je zde v provozu prodejna smíšeného zboží, pohostinství a penzion „U sv. Jana“, kde mají návštěvníci možnost občerstvení, stravování a ubytování v pěti pokojích. Na něj navazuje kulturní dům a dále knihovna, která je hojně využívána místními občany. Ve Skořicích působí také několik soukromých podnikatelů.
     Obec Skořice má dnes již také své heraldické symboly. Dne 12. července 1999 převzal starosta obce p. Miloslav Suchý z rukou p. Václava Klause, předsedy poslanecké sněmovny, písemné potvrzení o udělení znaku a praporu obce Skořice. Předání se konalo v Parlamentu České republiky. Spolu se starostou se předávání zúčastnila i místostarostka pí. Hana Fryjaufová.



     Jak je tedy patrné, že ves Skořice má svoji historii, poměrně bohatou na děje a události, kde v drsném kraji a za nelehkých podmínek lidé žili, pracovali, prožívali své osudy, a kam se dodnes, jako do svých domovů s láskou vracejí i bývalí obyvatelé všech vysídlených a zrušených vesnic, neboť Skořice se staly jakýmsi dědicem historie, tradic a piet těchto zaniklých obcí.

Aktualizováno Pondělí, 27 Březen 2017 12:01
 

Hledat

Czechpoint

Penzion a pivnice


Autobusem do Skořic

Cyklostezky

Uživatelé online

Právě připojeni - hostů: 57 
 
  Design by handy shop & vista forum Powered by Joomla
Obec Skořice
 
 
     
 
   
Design by windows vista forum and energiesparlampen